Ještě k Alexandrovcům

alexandrovci cZ pořadu ČT 168 hodin s moderátorkou Norou Fridrichovou jsem byl docela rozladěn. Nejenom, že jej moderátorka uvedla jakýmsi pochybovačným tónem, ale zpěváci Vladimír Mišík a David Koller se vyjádřili značně hanlivým způsobem na adresu Alexandrovců, kteří v současné době koncertují jak na Slovensku, tak i v českých zemích. David Koller dokonce hovořil o častuškovém souboru. Flagrantně totiž pomíjejí jejich jedinečnou kvalitu zpěvu, výbornou intonaci, výběr repertoáru, výtečné frázování, vynikající výkony sólistů (především Vadima Ananěva a Borise Dyakova) při originálním vedení dirigentem Igorem Rajevským.

Poslankyně J. Černochová (ODS) až infantilně zdůrazňovala pouze to, že mají stejné uniformy, jako tehdejší vojáci, kteří k nám přišli v roce 1968. Což, samozřejmě, rovněž není pravda. Patrně ke zpěvu a hudební produkci má dosti daleko. I kdyby tomu tak bylo, tak je přece irelevantní uniforma či oděv, důležitý je zpěv, nic jiného.

Naštěstí se v rozhovoru vyjádřili i Karel Gott, Helena Vondráčková a Eva Urbanová. Všichni, do jednoho, dokázali odborně posoudit vysokou úroveň zpěvu tohoto souboru a jednoznačně odmítli negativní názory některých našich "takyzpěváků".

Chtěl bych se pozastavit u "klenotu" souboru, totiž u písně Svatá válka (Svjaščennaja vojna). Mockrát jsem ji zpíval jak v Učitelském smíšeném pěveckém sboru v Kutné Hoře, tak i ve Smíšeném sboru českého učitelstva v Hradci Králové. Pochopitelně v minulé době. Vždy měla u posluchačů nebývalý ohlas. Píseň složil již dva dny po 24. červnu 1941, tedy po přepadení Sovětského svazu německým Wehrmachtem, A. V. Alexandrov na slova V. I. Lebeděva - Kumače. Hudba i slova této nejznámější sovětské písně jsou velice výmluvná. Vzpomenu-li textu refrénu, ještě dnes mi jde mráz po zádech, kdy se ve fortissimu zpívá v překladu: "Ať se blahodárná síla vzdouvá jako vlna! Začíná národní válka, svatá válka!" V repertoáru našich současných hudebních souborů se skladba vůbec neobjevuje. Ani další, jedinečná díla významných ruských a sovětských hudebních skladatelů nebývají, a to absolutně, v "porevoluční" době pěveckými sbory do programů zařazovány.

Letmo mě napadá nádherná skladba věhlasného hudebního skladatele Isaaka Dunajevského Leťte, holubice (Letitě, golubi) či Píseň o vlasti a Cesty od Arkadije Novikova, ale i PhDr. Zbyňkem Mrkosem upravené ruské písně Stěp da stěp krugom (pro smíšený sbor a tenorové sólo) a Bajkal, jež jsou vlastně písněmi zcela lidovými. Zesnulý zakladatel a první předseda Unie českých pěveckých sborů Zbyněk Mrkos, i jako vedoucí sbormistrovských kurzů UČPS, by se v této době opravdu velice divil, že hudební literatura v podobě ruských národních (sic!) písní není pěveckými tělesy provozována. Myslím si, že se jedná zcela evidentně o úmysl.

Politickými cíli by přece neměly být omezovány umělecké hodnoty. Bohužel, jiné už to zřejmě nebude.

Miloslav Samek

skola2 502 X

KH KV KSČM

OV v regionech

Doporučujeme

halo noviny logo

Reklama

logo komise mladeze

Go to top