Jeden sedmnáctý listopad 1989

stavkaStudenti, pobízení z disidentských kruhů, protestovali v chladném listopadu roku 1989 především proti tvrdému zásahu na Národní třídě proti demonstrujícím studentům. Pak přidávali: proti nedostatečné svobodě vyjadřování, cestování a nemožnosti postupu kvalitních odborníků do vedoucích funkcí bez ohledu na jejich příslušnost ke KSČ... až po žádost na odstoupení celé vlády. Nutno zde připomenout, že po dlouhou dobu veřejnost i straníci pociťovali nepružnost vedení a ne právě hvězdé obsazení vedoucích funkcí ve straně.

Však také při jedné této spanilé jízdě přišel o zdraví herec Jan Potměšil.) Mnohé z požadavků studentů, předtím i disidentů, byly oprávněné a mnozí členové KSČ s některými z nich souhlasili. Bohužel, takovýto obrodný proces, jehož počátky najdeme i v roce 1968, skončil nejen při obrodě metod a stylu stranické práce KSČ a uvolnění společenského života, ale umožnil průnik silám, které nechtěly skončit jen u takovéto obrody.

V Hradci Králové se konaly také masové demonstrace a průvody a zveličovalo se potlačení demonstrace na Národní třídě, na pomoc přijížděli studenti z Prahy.

Možná mnozí z protestujících si vzpomenou na tuto dobu plnou emocí a odstraňování kantorů z míst na hradeckých a pardubických vysokých školách a jejich prověřování. Jen několik z padesátky vysokoškolských učitelů nakonec na fakultách zůstalo, ale pod tlakem se museli od své kádrové prověřenosti a stranické příslušnosti distancovat. To se týkalo i vedení průmyslových podniků ve městě a v našem Královéhradeckém, tehdy Východočeském. Z některých podniků nezůstalo téměř nic. Učitelé vysokých škol komunisté – ejména z pracoviště marxismu-leninismu - navštěvovali akce studentů na fakultách i v kolejích. Se svými názory a vysvětlováním neuspěli před davovou psychózou.

Někteří, dnes již bývalí studenti, možná zvonění ani trochu nelitují, neboť si "vysloužili" postup do dobře placených pozic (někteří s sebou vynesli i členy rodiny) a podnikatelských "rájů" (např. Martin Kindernay - majitel televizní licence, podnikatel na bývalém vojenském letišti). Někteří si marně hledali práci. Leckteří současní studenti už o 17. listopadu roku 1939 ani roku 1989 nevědí ani to (dle miniankety v ČT), že to byl Mezinárodní den (svátek) studentstva. Ani to, že byl prosazen v roce 1941 v Anglii a ne komunisty. Prohlášení 17.listopadu MSS se stalo na manifestační schůzi uspořádané 16.11.1941 v londýnské Caxton Hall pod záštitou prezidenta Beneše a československé vlády. Z iniciativy studentů-vojáků dělostřeleckého pluku československé národní amády, působící ve Velké Británii. Utekli před terorem z okupované ČSR. Do kalendáře by se jistě měl vrátit, protožeje to jediný mezinárodní den českého původu.

Oběma událostem - v listopadu 1939 a 1989 - je společné to, že pravda se umlčovat nemá a lidé svazovat nesvobodou různého ražení. Každé falešné jednání s veřejností, nátlak plynoucí ze získání moci politické, nebo nakonec i vojenské, se jednou provalí s velkou ostudou. Měřítkem vyspělosti společnosti zůstane vždy to, jak se s takovým provalením vyrovná, zda nezpůsobí škody a nespravedlivosti další.

Kolik se toho od té doby událo v domácí politice? Škoda vzpomínat – nevybavuji si nic příliš pozitivního. Snad jen úspěch KSČM ve volbách, že neskončila na smetišti dějin ani po rozkolu Levého bloku a velký úspěch v prvních evropských volbách. S úrovní politiků v ČR, a tím i politické kultury, to šlo spíše jen dolů. Nespravedlnosti se dějí dál – viz. církevní restituce. V současnosti však trpíme důsledky, jenž vyvolal pád socialistických zemí a jednopolární svět se zahltil chaosem. Ať si svaluje Pehe vinu na socialistické státy, které prý financovaly diktátory, a tak nesou vinu za nynější situaci! Kdy obyvatelé států po různobarevných importvaných "revolucích" o demokracii jen sní.

Dosud nenašli prostí lidé odvahu přiznat si, že všichni pracující i ti dočasně bez práce jsou na jedné lodi. Bez jejich přispění a silí se svět nezmění – a nepomůže utéct jinam, na jiný kontinent, do jiné země, nepomůže ani žádná fanatická víra. 

Jestliže máme sociální jistoty zaručené a ekonomickou úroveň dobrou, pak nás více trápí přílišné svázání života občanské společnosti. Jestliže máme relativně dostatečné svobody politické, může nás trápit ekonomická nesvoboda. Obojí situace je pro občany deprimující. 

Mirka VOHRALÍKOVÁ

skola2 447 X

KH KV KSČM

OV v regionech

Doporučujeme

halo noviny logo

Reklama

logo komise mladeze

Go to top