Proč KSČM prosazuje jednu silnou zdravotní pojišťovnu?

markova sonaAsi v málokteré oblasti platí pořekadlo o tom, že nejhorší je bezradné přešlapování na místě tolik, jako tomu je ve zdravotnictví. Nemám tím na mysli ani tak volbu správných léčebných režimů a poskytování zdravotních služeb, jako spíše vývoj celého komplexu zdravotní péče v České republice. Ten se již léta utápí v polovičatých reformách, rádoby kompromisech, či každoročních hrozeb totálního kolapsu. Českému zdravotnictví dlouhodobě schází především ucelená koncepce a představa jeho směřování. Mezi přednosti našeho zdravotnictví patří především schopnosti a vzdělanost zdravotnických pracovníků.

Právě jim náleží zásluhy na tom, že navzdory minimální koncepční podpoře „shora“ náš systém zdravotnictví dokáže vcelku obstojně fungovat ve prospěch pacientů.Ve světě existují v zásadě tři druhy systémů řízení zdravotnictví. Odlišují se především rolí, kterou v nich hraje stát a každý z nich přináší jisté výhody i nevýhody.Ten, který se praktikuje například v USA, je založen na komerčním principu prodeje a koupě zdravotnických služeb. V tomto systému stát chrání zájmy části svých občanů – důchodců, dětí, veterány a popřípadě některé další skupiny. Těžištěm ale zůstává individuální starost o zajištění zdraví ze strany jednotlivců a soukromých subjektů v rámci tržní ekonomiky.Nám v současnosti nejbližší model se opírá o veřejné zdravotní pojištění, ze kterého jsou ve větší, či menší míře hrazeny náklady na poskytnutou péči. Podobný systém je zaveden ve většině zemí EU a je v něm, bohužel, i prostor pro přímou úhradu některých zdravotních služeb ze strany pacientů. Jde většinou o spoluúčast, či plnou úhradu stomatologické péče, hrazení protetických pomůcek, brýlí, léků apod.

Třetím je pak systém, ve kterém se převážná část úhrady poskytnutých zdravotních služeb provádí přímo ze státního rozpočtu. V tomto modelu má stát formálně největší odpovědnost za péči o zdraví svých obyvatel. Za příklad takového systému ve formě národní zdravotnické služby bývá uváděna Velká Británie. Zde tento model funguje od roku 1948 a k jeho destrukci nedošlo ani za vlády konzervativců.

Velká Británie ovšem není státem jediným, který takto funguje a i poskytování zdravotní péče v naší zemi před rokem 1989 bylo založeno na obdobném principu. Po roce 1989 byl tento model - který nepřipouštěl soukromé zdravotní služby, ani soukromé připojištění - vyhodnocen jako nedostatečný. Revoluční „vlnou“ byl v letech 1991 až 1993 vybudován systém poskytování zdravotní péče na základě veřejného zdravotního pojištění. V této době, bohužel, širší a detailnější politická debata neproběhla a od té doby se „potácíme“ v transformačním limbu.

Výhodou tržního zdravotnictví je především úroveň příjmů lékařů a určitý tlak na vyhodnocování kvality péče, vědu a výzkum. Z mého pohledu fatální nevýhodou je především sociální nerovnost, kterou tento model tvoří a s tím spojená nedostatečná dostupnost zdravotní péče pro všechny. Výhodou systému veřejného zdravotního pojištění je nejen rovný přístup k pojištěncům a jejich jistota, že jim bude potřebná péče poskytnuta, ale také zajištění povinností zdravotní pojišťovny občana pojistit, ať je jeho zdravotní stav jakýkoliv, a také všeobecná dostupnost zdravotní péče. Nevýhodou pak je relativně vysoká cena péče, velké administrativní náklady všech zúčastněných subjektů a nepřehlednost trojúhelníkového vztahu pojištěnců pojišťoven a poskytovatelů zdravotní péče.

Model národní zdravotní služby nabízí taktéž rovnost a dostupnost péče za nižší administrativní zátěže, ale i celkové nákladnosti. Stát navíc může mnohem snadněji celý systém regulovat, ovšem za cenu omezené svobodné volby lékaře, poskytovatele a zdravotnického zařízení.

V České republice, bohužel, dodnes nemáme úplně jasno v rolích jednotlivých účastníků systému veřejného zdravotního pojištění. Místo, abychom plně využívali výhod, které příslušný model nabízí, vznikl u nás „kočkopes“, který spíše sdružuje nevýhody a postupně se v nich utápí. Stát sám neví, jaká je jeho role. Formou úhradové vyhlášky sice „diktuje“ úhrady, ale ponechává téměř bezbřehou pravomoc poskytovatelům a zdravotním pojišťovnám sjednat si úhrady jiné a individuální. Tím je umožněno i to, že za stejný zákrok, prováděný na stejném zařízení a srovnatelným personálem, jsou naprosto odlišné úhrady nejen u jednotlivých pojišťoven, ale i mezi poskytovateli!

Zároveň při tvorbě systému úhrad vystupuje jejich tvůrce - Ministerstvo zdravotnictví - jako zdánlivě nestranný arbitr a garant veřejného zájmu, který nicméně má pod svou patronací největší poskytovatele lůžkové péče a musí jim zajistit přiměřené úhrady. Z druhé strany jsou zdravotní pojišťovny tlačeny do konkurenčního boje, jenž se ale v našich podmínkách „smrsknul“ do boje o čísla v počtu pojištěnců. Reálně zdravotní pojišťovny mnoho odlišných služeb nabídnout nemohou.

Velice dobře je tato nesourodost vidět na aktuálním příkladu koncepce Národního zdravotnického informačního systému – především jeho sběru veškerých detailních informací o zdravotním stavu, sociálních poměrech a zaměstnáních každého pacienta. Tyto informace bude sbírat Ústav zdravotnických informací a statistiky. Jsou to informace, které v různých podobách již existují především u zdravotních pojišťoven. Ty však nemají prostředky na to, udělat jejich jednotnou analýzu a provést patřičné úpravy samotného systému. Stát by tuto sílu mít měl a bude nově mít i tato data. Protože ale na sebe nechce vzít právě ten nejdůležitější díl odpovědnosti za fungování veřejného zdravotnictví, nebude mít prostředky na to je vhodně využít.

Máme tady nyní systém, na jehož regulaci nemá nikdo moc zájem, stát prostředky a zdravotní pojišťovny sílu. Podle mého názoru je to způsobeno především tím, že ve skutečnosti nikdo nechce nést odpovědnost.

KSČM dlouhodobě nabízí jasnou perspektivu – jednu silnou zdravotní pojišťovnu. Ta bude za přísného dozoru státu zajišťovat dostupnost a kvalitu poskytnuté péče a zároveň bude mít prostředky a sílu k regulaci systému, který musí být nastaven jednotně pro všechny. Jakékoliv jiné vymýšlení „mezistupňů“ a dočasných řešení bude mít pouze za následek přetrvávající nepřehlednost a hrozící kolaps systému poskytování potřebné moderní zdravotní péče v České republice.

Soňa MARKOVÁ, poslankyně PS PČR

skola2 357 X

KH KV KSČM

OV v regionech

Doporučujeme

halo noviny logo

Reklama

logo komise mladeze

Go to top