29. 5. 2021
Vyjadřujeme vážné znepokojení nad zvyšováním napětí v mezinárodních vztazích. Lidé v Evropě žili 76 let v relativním míru a bezpečí. To samé si přejeme pro naše děti a vnuky, kteří ani nemají možnost mluvit s předky, jež hrůzy války prožili. Virtuální střílení a zabíjení na počítačích, v bezpečí domova, jenom umocňují pocity, že válka je hra. O roli médií a učebních osnov nemluvě. Nesedí také srovnání s návratem do období studené války, protože toto období přivedlo světové velmoci k politice uvolňování mezinárodního napětí. Byla podepsána celá řada mezinárodních smluv omezujících militarizaci Evropy a strategické výzbroje. To je dnes zapovězené.

Byl to „slavný den“, alespoň tak 16. květen 1921 okomentoval držitel Nobelovy ceny za literaturu a český básník Jaroslav Seifert. Stalo se tak díky etablování marxistické levice v Komunistickou stranu Československa a vymezení se proti umírněné sociální demokracii, jejíž vláda nepřinesla žádný viditelný posun v budování sociálních jistot a žádnou transformaci z kapitalistického světa do socialistického.
Komunistické a dělnické hnutí se tak ve svých počátcích muselo snažit o důsledně levicovou alternativu, aby se od ostatních stran odlišilo. Tato politika radikální odlišnosti se v kapitalistickém světě uplatňovala a uplatňuje v komunistických stranách dodnes a bude se uplatňovat i v budoucnu. V roce 1946 KSČ dokázala vyhrát volby a postupně v Československu prosazovat nový sociálně - ekonomický model – socialismus. Byl to výsledek velmi dobře promyšlené politiky, která se vyplatila. KSČM dnes usiluje o vybudování socialismu a ne o jeho navracení.

Je za co se stydět?
14. 5. 2021
Rozhovor Haló novin s předsedou ÚV KSČM Vojtěchem Filipem

Právě dnes uběhlo sto let od vzniku Komunistické strany Československa. Kdysi by na státních budovách visely prapory. Dnes je tomu jinak. Čeká nás jen dehonestace a vypichování problémů a chyb. Nemyslíte?

Asi ano. Ale to bych ještě hodnotil jako pozitivní přístup.

Pozitivní?

Jistě. O kom se totiž mlčí, znáte to, jako by nebyl, a že komunistická strana těm, kteří se spojili »ke svaté štvanici« – tedy »papež a car, Metternich i Guizot, francouzští radikálové a němečtí policajti«, používám slova z Manifestu, jež dnes můžeme nahradit »globálním kapitálem, demokraty, Piráty počínaje a TOP 09 konče, primasem pražským, BIS i Ústavem pro studium totalitních režimů« atd., vadí, a že se stále bojí socialismu, je nepopiratelný fakt. Měli bychom být pyšní na to, že tolik času věnují na rozebírání socialistických myšlenek, hledání chyb v předlistopadové minulosti, dokazování nemožnosti společnost rovnosti vybudovat, protože i negativní přístupy znamenají, že věc není lidem lhostejná a že stále má co velké části společnosti říct.