Pietní akt v Choustníkově Hradišti

Delgace KSCM Milan Spas predsedkyne KV KSCM Tatana Lankasova Jaroslav OndracekPozvání na 13. pietní shromáždění občanů k uctění památky obětí pochodu hladu a smrti koncentračního tábora Gross Rosen, které se koná v sobotu 23. května 2015 v 10 hodin dopoledne u památníku obětí pochodu v Choustníkově Hradišti. Historie tragických dní pochodu smrti.

KČP, z. s., Královéhradeckého kraje

 

PROGRAM

* Pokládání věnců a kytic oficiálních delegací a občanů k hromadnému hrobu obětí pochodu za zvuků smuteční hudby

* Úvodní projev předsedkyně Krajské rady KČP z. s. Královéhradeckého kraje Aleny Svatoňové

* Uvítací projev starosty obce Choustníkovo Hradiště Vratislava Vopálky

* Hlavní projev předsedy Senátu Parlamentu České republiky Milana Štěcha

* Vystoupení zástupců oficiálních delegací z České republiky a ze zahraničí

* Zakončení pietního shromáždění státní hymnu České republiky

Památník umučených vězňů z koncentračního tábora Gross Rosen v Choustníkově Hradišti – memento II. světové války

Koncentrační tábor Gross Rosen se nacházel 60 km západně od polské Wroclawi a 80 km od hranic České republiky. Za jasných dnů byla odtud vidět na jihu Sněžka. Tábor nacisté zřídili 2. května 1940 a od počátku patřil mezi velké. Počítalo se, že zde bude internováno 45 000 vězňů a budou pracovat v žulových lomech. Tábor nazvali podle nedaleké obce Gross Rosen (dnes Rogoznica). Tamní panství patřilo junkerské rodině barona Richthofena. Žulové lomy jsou velmi rozsáhlé, zásoba se odhadovala na 5 000 000 kubických metrů. Žula se vyvážela do říše na Hitlerovy monstrózní stavby a na opevnění západního valu.
Do správy koncentračního tábora Gross Rosen spadalo velké množství pobočných táborů. Asi 13 000 vězňů nacisté využili k výstavbě ohromných podzemních objektů v Sovích horách. Další pracovní tábory byly rozesety na území okresů Jablonec nad Nisou, Liberec, Trutnov a Svitavy. Koncentračními tábory prošlo do konce války na 180 000 vězňů a asi 40 000 sovětských válečných zajatců.
Vězně hlídalo na 4 000 strážných SS, jistou dobu zde „léčil" i válečný zločinec doktor Mengele. Při těžké fyzické práci v lomech, nedostatku potravin, hygieny a hrubým zacházením zahynulo 120 000 vězňů a 20 000 válečných zajatců. V poslední válečné zimě se nacházelo v koncentračním táboře Gross Rosen 77 904 osob. Když Sovětská armáda překročila 9. února 1945 u Wroclawi Odru, Němci urychleně tábor evakuovali. Jeden z transportů byl směrován do Josefova a odtud měl pokračovat vlakem do koncentračního tábora ve Flossenbürgu.
Pátý den pochodu, 18. února, vyšel transport z Poříčí směrem na Josefov. K. H. Frank však pochod přes území Protektorátu nepovolil. Vyčerpaní vězňové s doprovodem SS došli do Choustníkova Hradiště. Zde asi 2 000 vězňů přenocovalo. Přes zákaz dal velitel transportu Untersturmführer Hartmann rozkaz k dalšímu pochodu. V Heřmanicích, na hranicích Protektorátu, čekal Heinrich Ecke z královéhradecké služebny gestapa a transport do Protektorátu nepustil.
Vyčerpaní vězňové se obrátili zpět do Choustníkova Hradiště. Tam provedl doprovod SS selekci s tím, že nemocní vězni se povezou. Asi 80 vězňů podlehlo této lsti. Byli zastřeleni a ubiti doprovodem SS, místními četníky a členy NSDAP. Další den se situace opakovala. V září 1945 bylo exhumováno 12 hrobů a v nich nalezeno 179 mrtvých vězňů. U 130 se přesně určily příčiny smrti: zastřelení, údery tupým předmětem, ušlapání a bodné rány. Společný hrob s památníkem byl odhalen 31. srpna 1952. Šlo převážně o mladé lidi ve věku 25 – 40 let, hlavně o Poláky, Slováky, Maďary, Němce, Rusy, Bělorusy, Ukrajince, Židy a o Čechy.

Doc. RSDr. Jaroslav Štrait, CSc. 

SVĚDECTVÍ ŽIVÝCH

l Nacistický koncentrační tábor znamenal práci, týrání a smrt. Polomrtví jsme pochodovali přes městečko, místní Němci na nás koukali. Slyšeli řev, nadávky a štěkot psů. Umíralo mnoho lidí a krematorium nestačilo. Naskládali těla na sebe, polili hořlavinou a zapálili. Člověk zápach cítil a hrůzou mu šedivěly vlasy.
l V srpnovém horku jsme museli běhat úplně nazí, celý den, bez odpočinku, jídla a pití. Přišel dozorce SS se štětcem a jódem. Napsal nám na prsa čísla: 1 – určen na nejtěžší práce, 2 – lehčí práce, 3 – práce neschopen. Trojky odpochodovaly na blok 23 pomalu umírat. Velitel bloku byl Polák. Sadista a vrah. Oběma rukama praštil přes uši a vězeň upadl do bezvědomí.
l Nejvíce nás vysával kamenolom. Dolů z hory jsme snášeli mrtvé kamarády a odnášeli do tábora. Pracovali jsme bez rukavic, polonazí, nohy krvácely v dřevácích. Dřina za talíř řídké polévky a shnilé brambory. Při práci jsem byl zoufalý. Našel jsem kabel a chtěl se na ubikaci oběsit. Když jsem ho připevnil, dostal jsem pěstí od jednoho českého vězně. „To nesmíš udělat! Pořád doufat, že se dostaneš domů, že ti někdo pomůže! I ty musíš někomu pomoci!“ Pochopil jsem a začal brát život jaký byl.
l Modlil jsem se ke všem možným bohům. Udělejte něco! Nic se nestalo. Od té doby jsem s náboženstvím skončil.
l Brzy tady nebudeme. Odneseme s sebou vzpomínky na události, jejichž obsah se předává ostatním velmi těžko. Musím často myslet, jak nás budou vnímat další generace. Uvěří?
Z besedy s vězni KT Flossenbürg

Krvavý týden 15. – 21. února 1945

Den první – 15. února 1945 ČTVRTEK

Již od prvních dnů února 1945 nastal mezi vězni, kteří pracovali na výkopu tunelů a podzemních objektů v Sovích horách, pohyb. Vězně z tábora Kaltwasser urychleně přesunuli do tábora v Lärche. Velitelem spojeného tábora se stal SS-Untersturmführer Hartmann, který původně velel v táboře Kaltwasser. Měl také stát v čele evakuační kolony. Čítala na 9 000 vězňů. Směr pochodu určilo velení tábora Gross Rosen na Trutnov. Předpokládalo, že tam dojde k „vagónování“.
Cílem všech evakuačních kolon bylo město Mieroszów (něm. Friedland). Tam strávili noc v opuštěném koncentračním táboře.

Den druhý – 16. února 1945 PÁTEK

Z Mieroszówa odešly v ranních hodinách dvě kolony vězňů různými směry. Obě do českého pohraničí.
Jedna kolona (A) v podstatě kopírovala státní hranici po německém území a prošla vesnicemi Chelmsko Slaskie (něm. Schenberg), Uniemyśl (něm. Bartelsdorf), Okzeszyn (něm. Albensdorf) a pokračovala přes historickou českou hranici a část Petříkovic do Chvalče.
Kolona (B) vyšla z Mieroszowa jižním směrem, přešla státní hranici do české vesnice Zdoňov a dále na západ kopírovala hranici na české straně do Dolního Adršpachu, Horního Adršpachu a také do Chvalče. Vězně „ubytovali“ ve Chvalči po stodolách. Zde strážní SS zastřelili dva vězně, protože prý ukradli mouku.
Teplota vzduchu klesla pod nulu až na -8 stupňů C.

Den třetí – 17. února 1945 SOBOTA

Obě kolony se vydaly na pochod směrem na Trutnov. Kolona A skončila v Poříčí ve skladišti textilní továrny firmy Alois Hasse a kolona B v Trutnově, závodě AEG (Allgemeine Elektrizitäte Geswellschaft). Zde vězňové přenocovali. 

Máme zprávy z Poříčí. Ve skladišti byli vězňové namačkáni tak, že mnozí museli stát. Na spánek nebylo pomyšlení. Jídlo žádné. Doprovod SS se ubytoval ve vile, která sloužila jako nocležna pro tamní strážkyně SS. V noci ze 17. na 18. února 1945 zemřelo ve skladišti 14 vězňů. Mrtvé (!) zahrabali do škváry.
Kolona B, která strávila noc v Trutnově, měla větší štěstí. Část vězňů naložili na nádraží v Horním Starém Městě do nákladních vagónů a odjeli na západ do KT ve Flossenbürgu.
Protože zamýšlené vagónování na jaroměřském nádraží již bylo na území protektorátu, byl potřeba souhlas K. H. Franka. Nesouhlasil.

Den čtvrtý – 18. února 1945 NEDĚLE

V ranních hodinách se z Poříčí vypravila asi tisícičlenná kolona vězňů. Vydala se směrem ke Dvoru Králové nad Labem. Opět bez jídla. Čekal ji náročný pochod kopcovitým terénem. Podle poválečného líčení šel smutný průvod německými vesnicemi v době, kdy lidé odcházeli do kostela a všude vyzváněly zvony. Za Novým Rokytníkem část transportu odbočila ke Kyjím a Hajnici (bývalá Německá Brusnice). Na Výšince (bývalé Ženské Bídě) se opět transport spojil.
V Choustníkově Hradišti byli namačkáni v jedné části pivovaru, které se říká „humna“. Na prostoru asi 200 čtverečních metrů tisícovka vězňů. Museli spát vestoje. V noci na pondělí jich tak zemřelo devět. Opět bez jídla, celých 60 hodin.
Údajně druhý transport měl být ubytován za vesnicí na statku Rycholka. Tam v noci zemřel vysílením jeden vězeň.

Den pátý – 19. února 1945 PONDĚLÍ

Transport vězňů se vydal do Jaroměře až po poledni. Nevíme ani přesně, kam transport došel. Jedni tvrdí, že do Kuksu, další až k Heřmanicím. Na hranici protektorátu je zastavil důstojník SS z královéhradeckého gestapa K. J. Ecke. Alles zurück!
Kolona se obrátila zpět do Choustníkova Hradiště. Tam se setkali s další kolonou, která vyrazila z Trutnova ve čtyři hodiny ráno. Všechny vězně opět nahnali do pivovaru a na statek Rycholka.
Velitel evakuačního transportu SS-Untersturmführer Hartmann se rozhodl zbavit se vězňů, kteří by pravděpodobně brzdili zpáteční pochod do Trutnova. Nechal vyhlásit, že kdo se cítí nemocen, bude převezen do nedalekého Dvora Králové nad Labem do nemocnice k ošetření. Přihlásilo se asi 80 vězňů. Začalo masové vraždění všech, kteří se přihlásili, že jsou nemocní. Na vraždění se podíleli i místní nacisté Franz Wiesner a Heidrich Gierl.

Den šestý – 20. února 1945 ÚTERÝ

Brzy ráno se vězňové začali připravovat ke zpětnému pochodu do Trutnova. V pivovaru dostali do čepic zmrzlé vařené brambory z minulého dne. Znovu byla provedena mezi vězni selekce a vyřazeno asi 30 zcela vyčerpaných. I ti byli ubiti. Transport byl vagónován v Hořejším Starém Městě. Cesta přes Litoměřice do KT Flossenbürg v Bavorsku trvala 22 dnů. Třetina nepřežila!

Jaroslav Štrait

skola2 520 X

KH KV KSČM

OV v regionech

Reklama

logo komise mladeze

Go to top