Problematická vlajka

stozary pivovarV České republice na více než sedmi stech místech – i v Hradci Králové – vyvěsili zástupci lidu na obecní úřady, radnice a magistráty měst 10. března tibetskou vlajku, jako symbol podpory tohoto státu při cestě k samostatnosti a změně tamní vlády i systému. K výročí povstání Tibeťanů (1959) proti okupaci čínskou armádou z roku 1951.
V Hradci Králové vyvěšuje „Vlajku pro Tibet“ magistrát města od roku 2003 a Královéhradecký kraj na svém sídle pravidelně od roku 2017, poprvé to bylo v roce 2013.
 V České republice na více než sedmi stech místech – i v Hradci Králové – vyvěsili zástupci lidu na obecní úřady, radnice a magistráty měst 10. března tibetskou vlajku, jako symbol podpory tohoto státu při cestě k samostatnosti a změně tamní vlády i systému. K výročí povstání Tibeťanů (1959) proti okupaci čínskou armádou a opětovnému připojení k Číně z roku 1951.

V Hradci Králové vyvěšuje „Vlajku pro Tibet“ magistrát města od roku 2003 a Královéhradecký kraj na svém sídle pravidelně od roku 2017, poprvé to bylo v roce 2013. Nejprve se radni tázali svých zastupitelů, zda tak mohou činit. Měli s tím potíže. Zastupitelé se totiž ptali, zejména ti z KSČM, proč se nevyvěšují také další vlajky států, kde je demokracie porušována a s ní lidská práva? (Asi by nestačily stožáry...) Proto se v mnohých případech zřejmě zastupitelů neptají a konají jen z rozhodnutí uzšího orgánu, jako například rada Královéhradeckého kraje.  

Zastánci nároků vládce se dovolávají tvrdých postupů čínské armády, 80 tisíc mrtvých Tibeťanů, 6000 pobořených mnišských klášterů. Považují přijatou dohodu mezi vládci Tibetu a Čínou za neplatnou. Jen málo se připomíná, že tzv. „okupační“ armáda v 70. letech upustila od tvrdých postupů. Málo se píše o názoru Jeho Svatosti na potřebu nastolit vládu volbami z roku 2011.

Pochybovači o demokratických metodách vlády dalajlámů a místní „šlechty“ v minulosti Tibetu zase zdůrazňují, že v Tibetu vládl feudalismus s miliony zubožených nevolníků, se zneužíváním dětí, které byly dány do klášterů – jejich znásilňování, mučení – a také používání tvrdých trestů vůči nevolníkům i za malé či domnělé prohřešky. Připojit se k akci „Vlajka pro Tibet“ znamená podporu politiky vládce Tibetu dalajlámy, aby se mohl vrátit z exilu v Indii do svého paláce o tisíci místnostech.

Aktéři vyvěšování v posledních letech proto posouvají myšlenku svobody pro Tibet k obecnému odporu proti nedemokratickým metodám vládnutí všude ve světě. Ve sporu o Tibet jde však také o jeho opětovné odtržení od Číny. Povstání Tibeťanů v roce 1959 podporovaly USA finančně i zbraněmi v tajné válce s pomocí CIA. Neúspěšně. Zřejmě se přidalo málo Tibeťanů k vlastní slabé armádě.

Byli bychom, my občané, vděčni, kdybychom mohli o takovém aktu spolurozhodovat, a také si vybrat, za které státy se mají vlajky – třeba jen malé – vyvěsit.

Jak vypadala „demokracie“ v Tibetu?

Do roku 1959, kdy svrchovaně vládl v Tibetu 14. dalajláma Jeho Svatost Tändzin Gjamccho, patřila téměř všechna obdělávaná půda a pastviny výhradně šlechtě a klášterům, většina obyvatel byli nevolníci, kteří na nich pracovali.

Tibetská aristokracie a vedoucí mniši, kteří tvořili asi pět procent populace, vlastnili a rozhodovali o všem. Systém se podobal nevolnictví v Evropě před 700 lety. Například klášter Drepung byl největším vlastníkem půdy na světě, měl 185 velkostatků, 25 000 nevolníků, 300 velkých pastvin a 16 000 pastýřů. Sám dalajláma žil ve 14poschoďovém paláci, který měl 1 000 místností (viz Gary Wilson's report in Worker's World, 6 February 1997).

Dalajláma a jeho rodina vlastnila okolo 4 000 nevolníků a 100 domácích otroků. Šlechta – sekulárni vládcové, se měli také dobře. Například velitel tibetské armády, člen dalajlámova kabinetu, vlastnil 4 000 km2 pozemků a 3 500 nevolníků (viz Gelder and Gelder, The Timely Rain, 62 and 174). Před demokratickými reformami v roce 1959, měl Tibet 197 rodin dědičné aristokracie, v nichž bylo 25 velkých rodin. Nevolníci tvořili okolo 90 procent celé populace. Tibetští chlapci byli často odebraní od chudé rolnícké rodiny na výchovu za mnichy, kde sloužili elitním mnichům. Jak uvádí mnich Tashi-Tsering, děti v klášterech byly často sexuálně zneužívány. On sám byl obětí sexuálního znásilňování od devíti let  (Melvyn Goldstein, William Siebenschuh, and Tashì-Tsering,The Struggle for Modern Tibet: Autobiography of Tashì-Tsering. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, 1997).

„Z výše uvedených důvodů klub zastupitelů KSČM nesouhlasí s vyvěšováním vlajky Tibetu. My nechceme návrat feudalismu a nadvlády církve. To není demokracie,“ uvedl Lubomír Štěpán.

(vha lš)
skola2 1129 X

KH KV KSČM

 

Reklama

logo komise mladeze

Go to top