Senát by měl především hájit zájmy občanů tohoto státu

lukasek tisk wwSenát je takový, jací tam jsou lidé
Rozhovor Haló novin s Josefem Lukáškem, kandidátem KSČM do Senátu ve volebním obvodu č. 48 – Rychnov nad Kněžnou

- Původní profesí jste pedagog, vyučoval jste na základní škole fyziku a dílny a na střední především fyziku. Ale víme o vás, že jste i úspěšným autorem pohádek. Jak se to stane, že se z fyzika stane pohádkář?

Největší podíl na tom má asi babička a rodiče. Od malička jsem měl pohádky rád. A později jsem se při psaní průvodce Orlickými horami setkal s různými kronikami a sborníky a nacházel různé pověsti a pohádkové příběhy. Tak jsem si je sbíral jen tak pro sebe.

Později jsem jel s dcerkou pomáhat na soustředění mladých sportovních gymnastek. Večer jsem pak vyprávěl pohádky na dobrou noc. Dozvěděl se to jeden známý a nabídl mi kontakt na nakladatelství v Praze. Dovezli jsme na ukázku rukopis deseti pohádek a paní ředitelka asi po pěti dnech telefonovala, že pohádky berou. A postupně přišly na pulty knihkupectví čtyři, na sobě nezávislé díly Pohádek z Orlických hor.

- Každá pohádka má nějaké poselství, v těch českých zpravidla zvítězí dobro nad zlem. Je tomu tak i ve vašich pohádkách? O čem jsou a k čemu mají děti vést?

To je pravda. Správná česká pohádka, na rozdíl třeba od německých nebo severských, má vždycky dobrý konec. Tak tedy i naše orlicko-horské pohádky končí dobře. Dobro vítězí nad zlem, ale nejenom to. Některé trochu připomínají naši historii, jsou to spíše vyprávěnky připomínající formou pohádky konkrétní místo nebo slovy princezny Kačenky, paní našich hor, či víly Julinky, patronky bylinkářek, nabádají k ochraně přírody. Ale třeba permoníci zase radí, na co si dát v horách pozor. Asi se tu projevuje těch 37 let, kdy jsem ve volném čase oblékal svetr dobrovolného člena Horské služby.

- Vaše pohádky jsou milé, s dobrými konci, jenže současný svět je tvrdý, a vyhrávají v něm silné lokty spíše než hodní a mírní lidé. Často prohrává spravedlnost. Takže rozhodně v reálném životě neplatí, že vítězí dobro nad zlem. Nejsou pak pohádky pro děti poněkud nepraktickou průpravou pro život?

Současný svět skutečně není pohádkový, a když vidíme, jaké lumpárny projdou, tak je z toho jednomu hodně nevolno. Snad právě proto by měly mít pohádky dobrý konec, aby si děti uvědomovaly, co je správné a co je zlé a špatné. A hodně záleží především na rodičích, co si z pohádek vyberou a co zdůrazní. Prostě jak pohádku využijí k výchově svých robátek. Bohužel však mají silného soupeře. Televizní obrazovku a počítačové hry, ze kterých je na děti chrleno násilí a vylévají se kbelíky krve. Potom potěší, když mi na besedě se čtenáři jedna maminka řekla, že ty moje pohádky jsou pohlazením na duši, a jiná babička se přiznala, že s vnoučaty musela objíždět místa, o kterých se v pohádkách vypráví.

- Když popustíte uzdu své fantazii, mohl byste napsat pohádku o Senátu?

Tak to by byla pohádka o tom, jak je každý dobrý skutek po zásluze potrestán. Takový dánský typ. Ale nejhezčí by bylo toto: »Komunisté zvítězili v senátních volbách«, to by byla opravdu pecka, kdyby se pohádka stala skutečností.

- Senát se dlouhodobě těší nezájmu, ba dokonce neúctě od voličů a není výjimkou názor, že je to nadbytečný orgán. V poslední době se Senát stal centrem pravice a ultrapravice, která narušuje i diplomatické vztahy se zeměmi i americký jestřáb Pompeo si vybral pro svůj štvavý projev právě tuto komoru. Jaký je váš názor na Senát?

Senát je takový, jací tam jsou lidé. Můj názor na současný Senát není příliš uctivý a s ohledem na velikost našeho státu ho pokládám za naprosto zbytečný. Ale jednou tady je, a tak bychom se měli snažit, aby ti, kteří v něm zasedají, byli opravdu pojistkou demokracie. Demokracie v tom pravém slova smyslu, a ne aby slovem demokracie bylo nahrazováno slovo kapitalismus.

- Neměl jste při poslechu Mike Pompea v Senátu a vlastně kdekoli při jeho návštěvě střední Evropy pocit, že se jedná o reinkarnaci studenoválečnické rétoriky? Kdybychom Rusko a Čínu zaměnili za Sovětský svaz a socialistické státy, tak by to bylo jako vystřižené z projevů amerických politiků v době studené války.

Neslyšel jsem jeho vystoupení přímo, jen jsem četl některé výňatky z tisku, ale i to stačilo. Teď budu neslušný, ale svým vystoupením si Pompeo s už tak malou suverenitou našeho státu doslova vytíral zadnici. Všem čtenářům a čtenářkám Haló novin je určitě jasné, o co Spojeným státům jde. Když si k tomu přidáme naše nákupy jejich předražených a zastaralých zbraní, vnucování Westinghousu, tak je zbytečné to dále rozebírat.

- Senát, pokud byste byl do něho zvolen, se jeví jako vrchol vaší politické kariéry. Jste dlouholetým krajským zastupitelem, místopředsedou krajského sociálního výboru, také místostarostou obce Bystré. Jaké zkušenosti byste z krajské a komunální úrovně do Senátu přinesl?

Asi jednu, zásadní, že slušnost není slabost. Za druhé, že každý takovýto vrcholný orgán, a Senát obzvlášť, by měl především hájit zájmy občanů tohoto státu. A třetí zkušenost? Že s převážnou většinou lidí se nechá domluvit.

- Pocházíte z Královéhradeckého kraje, který má na svém území také naše nejvyšší hory Krkonoše. Zvládly nápor turistů v době, kdy naši občané znovu začali objevovat krásy České republiky?

Netroufnu si říci, jak zvládli situaci v Krkonoších, ale v Orlických horách, kde to dobře znám, byl nárůst zájmu turistů zvládnut docela slušně. Je pravdou, že chaty jsou ještě teď, po konci prázdnin, většinou plné. Přesto někteří majitelé zaznamenali nižší příjem s ohledem na »covidové vakuum« až o třetinu. Větší počet návštěvníků hor se však projevil také na množství úrazů. Horská služba ČR v Orlických horách ošetřila v letní sezoně přes 160 úrazů, což představuje zvýšení asi o čtvrtinu oproti loňskému roku.

- Jste také vynikajícím lyžařem a členem, jak jste již zmínil, Horské služby. Ovšem sám jste ji nazval »Horská služba důchodců«. Jak tomu máme rozumět?

Jestli vynikajícím lyžařem, to si netroufnu říci, ale lyžuji rád. A k té druhé části otázky. Při červené hřebenové značce, tzv. Jiráskově horské cestě, na rozcestí pod Velkou Deštnou, nejvyšším vrcholem Orlických hor (1115 m n. m.), vystavěli na konci osmdesátých let 20. století členové Horské služby záchranný přístřešek, kde je o víkendech a svátcích poskytováno jednoduché občerstvení. Po různých legislativních změnách, kdy hrozila i privatizace nebo zrušení tohoto »srubu«, si jej ti, kteří ho postavili, od vedení Horské služby odkoupili. Vznikl tak zapsaný spolek Sdružení Velká Deštná, který toto zařízení provozuje. A členy sdružení jsou jak současní, tak i bývalí členové HS, tedy »horsko-služební důchodci« a naši příznivci. Poskytujeme samozřejmě nejenom čaj či kávu, ale především první pomoc a zajišťujeme i spojení se základnou Horském služby ČR.

- Kdyby se vám podařilo dostat do Senátu, co byste chtěl podporovat?

Přání by asi bylo více, ale dvě témata bych opravdu rád podpořil. Především by to byla otázka inkluze. Zvláště zkvalitnění výběru dětí vhodných pro inkluzi. Zařazení některých dětí s určitou mozkovou dysfunkcí jim kolikrát spíše ublíží, než pomůže. V základní škole pak tyto děti přicházejí o velmi důležitý pocit úspěchu, který ve speciálním školství bývá naopak vhodně využíván. Děti jsou pak schopné i při pomalejším tempu výuky dosáhnout mnohem lepších výsledků než při normálním vyučování. Je-li však takovýto žáček v normální třídě, je to kolikrát neštěstí pro něho, brzda pro ostatní spolužáky a spousta obtížné práce pro paní učitelku/pana učitele. O nejrůznějších formách vyrušování nemluvě.
Druhým tématem by byl zákon o horské službě. Ten se různě »protlouká« parlamentem od doby, kdy byl Václav Klaus st. ještě premiérem. Čtenáři se asi budou ptát, v čem je tak důležitý, ale jeho přijetí má význam a dopad nejen na členy Horské služby, ale i na majitele lyžařských areálů, jejich zaměstnance a na samotné návštěvníky hor. Vždyť všem nám jde o zdraví a bezpečnost při pobytu na horách a v obtížném terénu.
Paragrafové znění zmíněného zákona prochází nyní meziresortním řízením a bylo by načase jej konečně dostat do parlamentu. Že ho stihne projednat současný parlament, o tom si nedělám iluze. Ale snad se ho současní členové Horské služby ČR ještě dočkají v aktivní službě, a nikoli jako »horskoslužební« důchodci.

- Opět se vrátím k vaší pedagogické práci. Kdy jste stihl vyučovat dílny, když si uvědomíme, že praktická výuka tohoto typu ze základních škol po listopadu 1989 zcela vymizela a dalšími neodbornými zásahy se ponížila výuka řemesel?

Ještě v letech 1990-1995 jsem na základní škole vyučoval i dílny, i když posledním rokem formou modelářství a dětem se to líbilo. Na gymnáziu už samozřejmě dílny jako takové nebyly. Nyní bývalý kolega využívá v gymnaziální fyzice stavebnici Merkur - ve statice a robotice. I tak, dá se říci, že rozvíjí manuální zručnost a studenti si navíc v praxi prověřují vzájemné souvislosti mezi fyzikálními obory.

- Jaký je váš názor na to, aby se děti učily odmala i praktickým činnostem typu dílen? Má generace zažila v základní škole dílny i pro dívky.

Pokud se týče základních škol, budu jenom rád, pokud se podaří vyučování dílen, ale i například vaření či péči o dítě u dívek v 9. ročníku vrátit do škol. Vím, že některé školy je v různých podobách ve svých školních vzdělávacích plánech mají a za to zaslouží ředitelé škol i vyučující naše poděkování. Přál bych si, aby se konečně vrátila zručnost českých rukou.

- Co vás právě nyní, v době končícího léta, v naší politice štve a co vás aspoň trochu těší?

Co mě štve? Především je to překrucování a hanobení naší minulosti a nakonec i nás jako národa. Manipulace s evropskou i světovou historií. To, co předvádějí někteří naši »historici«, je zoufalá ubohost. Bohužel se k nim přidávají i někteří politici a novináři. Každý národ má své hrdiny a váží si jich. Zkuste říct ve Švédsku, že Vikingové byli vrazi a piráti. To si něco vyslechnete. Zatímco u nás jsou shazováni husité, znevažujeme skutečné vítěze druhé světové války, v české televizi dovolíme hanobit i takovou osobnost, jakou byl generál a prezident Ludvík Svoboda, a naopak oslavujeme vlasovce a vrahy Mašíny. Kde to žijeme? To v naší zemi a zvláště v některých našich médiích opravdu působí takové lokajské duše, na jaké poukazoval už prezident T. G. Masaryk?
Je potom jasné, že mě potěšily levicové názory mladých lidí, se kterými jsem měl možnost diskutovat. Ono to už i mladým začíná docházet.
Co říci závěrem? Nedejme se! Přijďte k volbám, přesvědčte své známé a volte kandidáty KSČM.

04.09.2020 Haló noviny - Monika HOŘENÍ
skola2 84 X

KH KV KSČM

 

Reklama

logo komise mladeze

Go to top