Slušnost a korektní chování není slabost

lukasek 17 wRozhovor s kandidátem do PS PČR Josefem Lukáškem

Pokud se dostanete do Poslanecké sněmovny, co zásadního byste v ní chtěl prosadit?
Především slušnost a korektní vystupování. Domnívám se, že poslanec by měl být i jakýmsi vzorem diplomacie. Nemusí s oponentem souhlasit, ale kvůli tomu se nemusí vyjadřovat jako hulvát.

Co považujete za největší celorepublikový problém?
Každý čtenář by určitě uvedl jiný problém a bylo by to na dlouhou diskusi. Ale v dané chvíli mě nejvíce mrzí úpadek vlastenectví, pocitu národní hrdosti a snahy o důstojnou suverenitu. Někdy se suverenity i v důležitých oborech vzdáváme sami, jako např. aktuálně podřízeností našich vojáků Bundeswehru. Velmi vstřícný vztah některých našich čelných představitelů vůči USA, EU nebo NATO ve mně vzbuzují otázky, zda se ti politici něčeho, či někoho nebojí?

Vlastních lidí určitě ne. On ten polistopadový nově zavedený termín „lidské zdroje“ o něčem vypovídá. Vyčerpat a zahodit. Ve světě, ba i v Evropě, jsou i mnohem menší státy než Česká republika a přesto si tvrdě hájí vlastní zájmy, vlastní průmysl, vlastní zemědělství i obchod. Je to ještě vůbec lokajství, které vzpomínal T. G. Masaryk jako pozůstatek po 300 letech pod Habsburskou monarchií nebo je to už něco jiného? Naši obrozenci by se za některé naše politiky museli stydět.
Chystáte originální předvolební kampaň?
Snad ani ne. Já si myslím, že volební kampaň by měla probíhat každodenně, v běžné práci ve styku s lidmi. Stále jezdím na besedy o pohádkách a chystám některé akce v rámci spolupráce s několika různými organizacemi, např. s organizací slabozrakých a nevidomých, kluby důchodců a dalšími. Pochopitelně se zúčastním i předvolebních akcí v rámci kraje, teď nejprve v průběhu oslav 1. máje a květnových dnů.
Jaký volební výsledek KSČM ve sněmovních volbách odhadujete?
Nemám křišťálovou kouli, nedovolím si vyslovit nějaký odhad. Budu rád, když bude co nejlepší a zastoupení poslanců KSČM bude vyšší než doposud.
Celý život jste zasvětil školství. Dokonce jste finalistou jednoho z ročníků soutěže Zlatý Ámos. Co podle Vás školství nejvíce trápí?
Především je to pokles úrovně vzdělání. Mnohdy to opravdu bolí, když slyším odpovědi mladých na otázky v různých soutěžích. Sám sebe se ptám, co je příčinou? Nezájem rodiny? Nezájem společnosti o učitele? Nebo jen klanění se zlatému teleti, idolu peněz? Čím dál víc mi vadí i znevažování vzdělání z úst některých našich umělců v různých televizních pořadech. I to snižuje pohled společnosti na učitele.
Druhý problém, který vnímám jako zásadní a který s tím úzce souvisí, je soukromé střední a vysoké školství. Podle mě si tuhle oblast stát vůbec neměl pustit ze svého vlivu. Stačí si porovnat počty vysokých škol (2 státní - akademie obrany a policejní, veřejných 27 a soukromých 58), aby si člověk vytvořil představu o jejich možné úrovni. Nemohu zatracovat všechny, nejsem akreditační komise, ale když hovořím s některými absolventy těchto škol a slyším jejich názory na vzdělání nebo odborné (ne)znalosti, je mi z toho smutno. A soukromé střední školy? To je kapitola sama pro sebe.
Dokázal byste napsat pohádku o současné ministryni školství, i o školství obecně? Pokud ano, jaký by to byl příběh?
Asi by to byla smutná pohádka o královně, která se snaží dát do pořádku království, které předchozí králové rozvrátili. Jenomže kolem sebe má tisícihlavou hydru, která jí to kazí. A aby se to nepletlo, musí občas poslouchat „úžasné novoty“, které vymýšlejí v dalekém císařství Brusel.
Setkal jste se ve své učitelské praxi se šikanou? Jak jste ji případně řešil?
Měl jsem to štěstí, že jsem zlou šikanu nikdy nemusel řešit. Jen jednou se pár jedinců ze třídy začalo vysmívat dívence za dobré výsledky a při zkoušení se ozvalo tiché „šprte“. Okamžitě jsem zkoušení přerušil a doslova jsem jim vynadal, že jsou na gymplu proto, aby se něco naučili a mohli jít dál studovat. A pokud to nechápou, tak ať se přehlásí na jinou školu. Patrně to pochopili. Už se to neopakovalo a nakonec to byla právě ta třída, která mě přihlásila do Zlatého Ámose.
Kde nacházíte inspiraci pro psaní pohádek a která měla u čtenářů největší ohlas?
Zdrojem námětů je jak vyprávění lidí z mého okolí, tak zápisy v různých kronikách, ať už obecních nebo třeba i hasičských. Kolikrát je to zmínka o legendě, zapsaná na třech řádcích. Někdy se sejdou dvě, tři ke stejnému místu, a pak už přichází ke slovu vlastní fantazie, aby vznikl příběh. Kouzelná jsou vyprávění bývalých pašeráků, kteří chodili přes hranici jako malí kluci. Ale také mi jednou přišel námět na pohádku až z druhého konce republiky, od potomků loupeživého rytíře.
Která pohádka má největší ohlas, se dá těžko říci. Každému čtenáři se líbí jiná, zaleží i na věku. Někdo má rád pohádky krátké, jiné děti se cítí krátkou pohádkou ošizené. Jeden kamarád si mně stěžoval, že delší pohádky musel číst třeba načtyřikrát, protože děti nechtěly usnout dříve, než ji dočte. Tak si je sice rozděloval na kapitoly, ale děti ho vždycky donutily se v ději kousek vrátit. Jsem rád, že si pohádky z našich hor získaly takovou oblibu a doufám, že čtenáře nezklamu ani čtvrtou knihou pohádek.
Cítíte se být více učitelem, pohádkářem, nebo spíše politikem?
Asi nejvíce učitelem, ale i kantor musí být politik. Musí vytvořit atmosféru, aby žáky téma zaujalo. Jeden příklad za všechny. Výklad o motorech, které dívky normálně nezajímají, jsem začínal vyprávěním o paní Bertě Benzové a její historicky první dálkové jízdě. A už jenom to, že žena byla první, která měla tu odvahu, dokázalo dívky získat. A někdy si vytvoříte pohádku přímo o fyzikálním problému, a přestože je to značně zjednodušené, tak ještě po letech mně ji na srazu bývalé studentky zopakovaly a tvrdily, že díky tomu látku pochopily. A v politice zase naopak musíte být mnohdy učitelem a trpělivě opakovat, opakovat. Třeba oponent vaši myšlenku pochopí. Ale pozor. Politik se musí oprostit od kantorského návyku, že právě on má pravdu. Je potřeba oponenta vyslechnout a diskutovat. Proto, že má někdo jiný názor, nemusí být hned nepřítel. Tak si vyberte.
Může být pohádkář dobrým politikem? Může obstát pohádkářská duše v tvrdém světě nesmlouvavých politických praktik? Pokud ano, čím může zvítězit?
Na tuto otázku se těžko hledá odpověď. Faktem je, že za čtyři roky působení ve funkci člena rady kraje jsem jen jednou musel zvednout hlas a být dost důrazný. Asi to bylo pro oponenty dost velké překvapení, protože jinak jsem se snažil řešit vše v klidu. Na druhou stranu je třeba i říci, jak nás hodnotil jeden ze současných čelných představitelů ČSSD, když prohlásil: „Vy, komunisti, se do politiky nehodíte. Vy jste pro ni moc slušní.“ Přesto si myslím, spolu s klasikem, že slušnost není slabost. Snad i pohádkář proto může být dobrým politikem.
Máme v české politice nějaké pohádkáře? Pokud ano, můžete některé z nich jmenovat?
Tam jich máme! Před volbami navykládají pohádek, třeba o boji proti církevním restitucím, ale pak chybí ten pohádkově dobrý konec. Jiný odborník na všechno, kterého vídáme velmi často na televizních obrazovkách, povoláním politický turista, navykládal pohádek, že by se paní Božena mohla schovat. A snad největšími pohádkami byly asi projevy bývalého presidenta Václava Havla v letech 1989-90, když sliboval, co všechno, čím straší komunisté, tu nebude. Bohužel neměl pravdu.
Co současným politikům ve sněmovně obecně nejvíce chybí? A co chybí současným poslancům KSČM?
Domnívám se, že především styk s obyčejnými pracujícími lidmi a prací vůbec. Najdou se i tací, kteří od školy nevylezli z poslaneckých lavic. A poslancům KSČM lepší propagace jejich záslužné práce ve sněmovně. To ale není jejich chyba. To je záměr novinářů a redaktorů, čili docela normální cenzura, která naše poslance bojkotuje. A tu se podaří prorazit jen díky tomu, že získáme další sympatizanty, kteří půjdou k volbám a dají nám důvěru a svůj hlas. Když bude komunistických poslanců víc, už s nimi budou muset počítat a komunikovat.

Článek vyšel v Halo novinách

skola2 108 X

KH KV KSČM

OV v regionech

Reklama

logo komise mladeze

Go to top