Společné vzdělávání děti s postižením má svá úskalí

sormovaSpolečné vzdělávání děti s postižením v běžné škole má svá úskalí, obává se radní Královéhradeckého kraje Táňa ŠORMOVÁ (nestr. za KSČM).

Můžete objasnit, oč vlastně jde v tzv. inkluzi, resp. integraci žáků s postižením?

Objasnit přesně pojmy inkluze a integrace není jednoduché. Ve zjednodušeném je to zapojení, začleňování, zařazování jedince – dítěte s lehkým mentálním postižením do běžného proudu základního vzdělávání – do hlavního proudu. Dnes už je tato cesta nazvána společným vzděláváním.

Proces integrace probíhá už několik let. Z mého podhledu zkušené kantorky, děti většinou s tělesným postižením, které jsou schopny být žáky základní školy, tak jimi již jsou, pokud k tomu má daná škola podmínky.

Problematičtější je to u žáků se smyslovým postižením, protože pro ně škola musí mít speciálně kvalifikované učitele, musí být na to připravena. Většinou jsou to školy s nižším počtem žáků ve třídách a s finančními prostředky na různé pomůcky, které jsou nezbytné. Stejně obtížné je integrovat děti se středním a těžkým mentálním postižením, nebo kombinovanými vadami. Vzdělávají se ve školách speciálních. Ale podstatné je, že dětí, které jsou integrovány do vzdělávacího procesu v běžných školách, už dnes není málo. Tvrzení, že u nás integrace neexistuje, že jsou děti vyčleňovány z běžného vzdělávání, se nezakládá na pravdě. To co je dnes diskutováno je zařazování dětí s lehkým mentálním postižením (LMP) do běžných škol.

Proč se tedy požadavek integrace dětí s lehkým mentálním postižením tak prosazuje?

Problém nastal v okamžiku, kdy proběhl soud, na základě žaloby romských rodin a přišel rozsudek. Dnes už se veřejně říká, že rodinám šlo hlavně o získání odškodnění. Je to však obtížné dokázat i vyvrátit. Soudní rozhodnutí ovšem nevyznělo tak, že by se u nás musely rušit speciální školy, přesněji školy praktické. Měla se přijmout nápravná opatření. Došlo to však až k tomu, že se ruší příloha RVP ZV, podle které se učí děti s lehkým mentálním postižením (LMP). Je veřejným tajemstvím, že se za tímto krokem skrývá odstranění tzv. školské diskriminace romských dětí. Jde to až tak daleko, že se tvrdí, že lehké mentální postižení je konstrukt cílený k tomu, aby se zdůvodnilo to, že jsou děti v praktických školách. Paní ministryně stále říká, že speciální školství, do kterého patří dnes i praktické školy, nebude omezováno, nebo rušeno, že péče o mentálně postižené děti bude zachována. Ano, to je pravda, ale beze změn bude zachována pro děti s těžkým či středním mentálním postižením. Změna nastane u žáků s LMP. MŠMT říká, že pro tyto děti se rozšiřuje možnost jejich vzdělávání a rodič bude mít možnost volby. Myslím si, že paní ministryně by měla více věřit slovům speciálních pedagogů než nadacím a neziskovkám, které zřejmě vidí v evropských integračních programech vítaný zdroj i svého financování. Pravdou ale je, že díky všem již učiněným krokům se do systému vzdělávání dětí s LMP a i díky evropským programům dostávají finanční prostředky, které by jinak školství získávalo velmi obtížně. Věřím, že i v příštích státních rozpočtech se tyto prostředky najdou a budou přibývat do všech oblastí vzdělávání.

Co znamená pro školu přijmout a vzdělávat dítě s lehkou mentální poruchou?

Rodič musí požádat o začlenění (přeřazení, pokud již dnes je vzděláváno ve škole praktické) svého dítěte do běžné školy (i obráceně z běžné školy do speciální), školské poradenské zařízení musí na základě vyšetření vydat Doporučení s konkretizací podpůrných opatření, musí jasně doporučit tento krok. Ředitel školy musí poskytnout ŠPZ informace o podmínkách ve škole. Po vzájemné dohodě, nikoli na základě jednostranného tlaku, může být dítě s LMP do běžné školy přijato a škola musí mít podmínky na začlenění takového dítěte. Pro školu to má jednu výhodu. Je schválena novela školského zákona a tzv. podpůrná opatření, která jsou spojena se vzděláváním dětí s LMP, jsou dnes už nároková. Pro školu je tu tedy plus, že by si měla dosáhnout na veškeré finanční prostředky, které s sebou ona podpůrná opatření nesou. Mínus může být v tom, že pokud to bude škola, kde bude více žáků s různým typem postižení v jedné třídě, porostou nároky na učitele, který bude muset všechno zvládat. Ne vše vyřeší asistent pedagoga. Teoreticky by měl mít učitel na každý typ postižení připraveny jiné metody a formy vzdělávání, a to bude z mého pohledu kantora velice vyčerpávající a náročné. Nelehká bude i práce výchovných poradců a jejich úlevy z úvazků nebudou dostačující na kvalitní práci. Hodně bude záležet, jak bude připraven a přepracován rámcový vzdělávací program pro ZŠ, jak do tohoto programu bude zapracována příloha pro děti s LMP a jaký školní vzdělávací program připraví každá konkrétní škola, ve které se budou případně vzdělávat děti s LMP.

Co takové začlenění může znamenat pro dítě?

Pro dítě to, vedle možného přínosu – tak a teď když budu hodně přemýšlet, žádný konkrétní přínos mě nenapadá, spíše se mi vybavují obavy. Pokud dítě nebude zvládat, bude mu nabídnuta škála podpůrných opatření, a pokud mu ani ta nepomohou, teprve pak může být přeřazeno do školy, třídy nebo skupiny speciální se souhlasem rodičů a na doporučení poradenského zařízení. Nedovedu odhadnout, jak dlouho může tento proces trvat, bude to individuální, ale dítě může snadno ztratit veškerou pozitivní motivaci k učení a začne se školy bát, místo aby se tam těšilo. Dítě může být také kolektivem vyčleněno, může se stát terčem šikany, může pociťovat permanentní neúspěch – a to je špatně. A naopak, může být velmi rušivým elementem ve třídě, agresorem, příčinou zhoršení atmosféry ve třídě. Velmi bude záležet na kvalitě učitelů, jejich schopnostech, na chuti se vzdělávat v oblasti speciální pedagogiky zvláště na druhém stupni ZŠ, na přístupu pedagogických fakult, na poradenských zařízeních a určitě i na klimatu dané školy a třídy.

Existují obavy, že začleňování jedněch dětí do běžných školních kolektivů může přivést k vyčleňování jiných dětí z těchto kolektivů?

Už dnes máme signály od rodičů, že nechtějí, aby se jejich potomek vzdělával ve třídě se začleněnými lehce mentálně postiženými žáky, protože se tím sníží úroveň vzdělávání celé třídy. Signalizují, že raději budou své dítě vzdělávat doma, nebo využijí nabídky víceletých gymnázií. Na jednu stranu tvrdíme, že integrace má děti mimo jiné připravit na život v běžné společnosti, jejíž součástí jsou lidé s postižením nebo s jinými kulturními tradicemi, ale zároveň podporujeme vyčleňování dětí do domácího vzdělávání a do víceletých gymnázií, která rozhodně už dnes nepřijímají jen talentované děti. A to se mi vůbec nelíbí.

(tl)

IN: Haló noviny, 17. 2. 2016

skola2 2192 X

KH KV KSČM

OV v regionech

Reklama

logo komise mladeze

Go to top