Jsme zhýčkaná generace, která neprožila žádné velké otřesy, kdy by jí šlo o holý život. Netvrdím, že jsme neměli žádné problémy. Byl tu listopad 1989 s jeho přechodem od socialismu ke kapitalismu, byly tu i živelné pohromy, které bohudík nezasáhly všechny regiony se stejnou intenzitou ve stejné době. Ale všechny tyto události jsou překonány. Zvykli jsme si, alespoň tedy značná část obyvatel, že můžeme neomezeně cestovat jak za prací, tak i za zábavou. Není, pro některé, problém si na víkend zajet do Londýna, Říma či si zalyžovat do Alp. Navštívit Thajsko, Nepál, Indii či Čínu není v dnešní době také nic neobvyklého.

Haló noviny se ptají, odborníci z KSČM odpovídají:
Jak ve vašem kraji funguje zdravotnictví? Co jsou jeho největší mouchy?
KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ – Obyvatelstvo Královéhradeckého kraje patří mezi nejstarší v České republice a od toho se odvíjí i vyšší potřeba zajištění kvalitní zdravotní péče. Důraz klademe na dostupnost. Nedovolíme rušení nebo omezení nemocnic. Ty nyní rovnoměrně pokrývají celý region včetně odlehlého Broumovského výběžku. Největší problém spočívá, stejně jako i v jiných oblastech ČR, v nedostatku lékařů a sester. Kraj jde správnou cestou poskytování stipendií studentům medicíny a podobným způsobem se snaží získat i střední zdravotní personál.

Je poněkud kratší, než jiné měsíce, ale to neznamená, že se v něm málo děje, že je chudý na události. Každý den je zasvěcen nějakému jménu, každý den je něčím vyjimečný, některý je věnován zamilovaným, jiný den je památný tím, že tenkrát prostí lidé chtěli převzt moc do svých rukou. A ono se to začalo dařit a v průvodech jsme křičeli: pojďte s námi v jednom šiku budovat novou republiku. Ty dny voněly nadějemi, že naše země bude bez boháčů a žebráků. Zpívali jsme a budovali dvouletkové byty. Rostla nová armáda dělníků a rolníků, protože jsme už nikdy nechtěli novou světovou válku. Odklízeli jsme trosky po rozbombardovaných továrnách a roztáčeli kola opravených a nových továren.
Naše země začala vzkvétat. Takový byl tenkrát ten únor.
Jiří KNOPP

Anežka Malá
9.1.1910 - 25. 11. 1942
Anežka Malá se narodila dne 9.1.1910 ve Smiřicích jako první dcera Františka a Marie Mládkových. Její otec byl železniční zřízenec. Vychodila tři třídy měšťanské školy ve Smiřicích s dobrým prospěchem. Po vyjití školy ji matka připravuje pro praktický život, Anežka se učí šít a vařit. Již jako žačka vstupuje do DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota – pozn. P) a skautingu. Její mládí je radostné, ničím nekalené, a všechny její kamarádky ji mají velmi rády. Pro svoji chytrost a nadání stává se vedoucí oddílu skautek, s nimiž strávila několik krásných výletů do přírody, na které potom v životě ráda vzpomínala, zvlášť na Prachovské skály, kde několik dní tábořily. Její mládí, její milá povaha, její plavé vlasy, modré oči a jemná růžová tvář a svižná postava daly příčinu k tomu, že jí brzy začali nadbíhat mládenci, které vytrvale odmítala až na Karla Malého, který byl nejvytrvalejší a tak se Anežka vdává za něho velmi mladá, je jí něco málo přes 17 let. Její muž Karel je o 11 let starší, velmi rozumný, dávno pevný komunista.