K historii fašismu ve východních Čechách

prof jiri frajdl odsunSílící tendence k podceňování nebezpečí nacionalismu a fašismu na přelomu dvacátého a jednadvacátého století, po hrůzných zkušenostech vyhřezlých v období druhé světové války je třeba rozklíčovat. Nebezpečí fašizace politiky a veřejného života nelze podceňovat a je třeba upozorňovat na jejich aspekty. Hlubokou historii vzniku těchto tendencí a šíření popisuje seriál prof. Jiřího Frajdla.

Kdo by se měl omlouvat?

Díl 1.

Pravicově orientovaní propagandisté a agitátoři by české levici chtěli, aby se permanentně omlouvala, dokonce i za skutky, které nevyvolala. Když se zrodil v roce 1917 první nekapitalistický stát, mohl se v klidu a bez lidských obětí vyvíjet. Na světě bylo dost místa a také hodně důvodů, aby se národy na území bývalé ruské říše zapojily do procesu světové emancipace, probíhající různým tempem a v různou dobu.

Američané také nechtěli žít pod anglickým koloniálním útlakem. Oběti na životech přinesl až vojenský zásah z Londýna. Je to paralela pro další výklad.

První zprávy o vytváření nového, dosud světu neznámého politicko-mocenského systému přinesli do Hradce Králové, Pardubic – a patrně nejdříve do České Třebové –, vojáci z fronty první světové války v prosinci 1917. Mírové nabídky sovětského režimu vyvolaly pozornost, ale četnické stanice v Chrudimi, Proseči a v Náchodě hlásí, že „bohaté vrstvy se vývoje bojí“. Náchod sděloval, že se bojí o své privilegované postavení.

Dne 10. ledna 1918 žádají železničáři v České Třebové ukončení války. „Ta je příčinou zla a nedivíme se Rusům, že chtějí válku ukončit. Měli bychom to učinit také.“ Rakouský major Duffek však podle četnické relace prohlásil, že válka bude pokračovat, „...přece si německé a rakouské císařství nemůže nechat radit od nevzdělaných niktošů.“

Intervence se dala tedy předvídat, když tak smýšlel i běžný oficír. Typickým projevem buržoasního cítění byl výrok továrníka, když dělníci spolu s místními odbory žádali zaměstnat znovu propuštěnou dělnici (nutno dodat, že odbory sociálně demokratického typu, tedy žádná bolševická buňka). Pan továrník Prokop jen rezignovaně prohlásil: „Já je nepoznávám. To si dovolují

moc, tak jako v Rusku!“

Stížnosti, že dělnictvo se radikalizuje a staví se za Petrohrad, tehdy symbol revoluce, vedl k vládnímu rozhodnutí, že do Pardubic bylo přeloženo 120 příslušníku francouzské legie.

Dělníci kultivovaně a civilizovaně pochopili jednu zásadu v dějinách platnou, že aktivní zásah do dění vyvolá důvody k obraně. Neměl by se kapitalistický svět omluvit, že napadl nově zrozený stát a vyvolal krutou intervenční válku, dokonce za účasti vojáků – žoldnéřů – 21 národností?

Dne 19. srpna 1920 se na schůzích dělníků v České Třebové, Ústí nad Orlicí a v Chocni se mluvilo o potřebě vyvolat demonstraci za neutralitu Československa v polsko-sovětském konfliktu. Aniž by to přítomní věděli, mohli se opřít o stanovisko prezidenta T. G. Masaryka, který na adresu varšavské vlády řekl, „...že polská okupace západní Ukrajiny a Běloruska bude negativním jevem, neboť jednou Rusko bílé, nebo rudé, bude velmocí a požádá uvedené regiony zpět.“ Naše veřejnost neví o jedné skutečnosti. Německá armáda po prohrané válce musela své jednotky stáhnout z východní fronty. Činila to nerada a moc nepředala místním orgánům, ale polské armádě.

Sympatie k sovětskému Rusku projevilo občanstvo ve Vysokém Mýtě, Pardubicích, Chrudimi, Německém Brodě, Hradci Králové a v Holicích, vždy s požadavkem neutrality našeho státu a doporučením, aby i ostatní svět stál stranou a nevyvolával nové oběti na lidských životech. Neměl by se kapitalismus omluvit? Byla to intervenční tažení, která v nově rodícím se společenství nutila stát místo budovatelů, vyhledávat vojáky, partyzány, vojenské kádry. Pro osvětu, humanitu a demokracii nebylo dost možností. Navíc zpravodajské centrály přinášely i vymyšlené informace, aby vyvolaly nedůvěru mezi vedoucími kádry.

Díl. II.

Česká pravice permanentně štve

Dne 25. srpna 1922 se v Chocni konal tábor lidu, na kterém mluvil pro 200 osob Bohumír Šmeral a věcně vysvětloval historii a poměry v Rusku. Pravicový tisk se na něho vrhl a jeho výroky překrucoval. Okresní hejtman se záhy dotazoval, zda „nebylo příčin, aby četníci akci zakázali“... Další podobnou akci chtěl mít hejtman hlášenou předem.

Od roku 1924 se do popředí dostal boj proti militarismu. Moskva totiž upozornila, že státy sousedící se SSSR zvyšují výdaje na zbrojení, a bylo tedy možno předpokládat, že když se zbrojí, bude se také střílet. Polsko zvýšilo výdaje o 15 %, chudé Estonsko o 7 %, Rumunsko o 15 % a přálo si, aby státy Malé dohody (ČSR, Jugoslávie a Rumunsko) vyslovily sou hlas s podporou rumunské politiky. Japonsko zvýšilo výdaje na námořnictvo a 32 %, ale bylo možno předpokládat, že to činí i s ohledem na USA. Předvídavost proletářských politiků byla přesnější, než je dnes běžně známo.

Dne 26. července 1924 okresní hejtman v Pardubicích všem podřízeným četnickým stanicím rozeslal příkaz, aby věnovaly zpravodajskou pozornost protiválečným projevům, aby neutrpěla morálka čs. armády, ve které byly konány prohlídky, zda se tu nenalézají protimilitaristické letáky. Byl nalezen jen jeden, a to u chudého Rusína od Mukačeva.

Když se i ve východních Čechách stabilizovaly organizace Národní obce fašistické, uspořádal Rudola Gajda seriál přednášek pomlouvajících sovětskou realitu. Poněkud školenější a pozornější četníci zejména na Chrudimsku a Jičínsku postřehli, že vojenská dobrodružství Gajdy nevyvolávají zájem, ale nacpané sály. Kde bylo až 300 i více posluchačů, nejvíce zajímalo, když R. Gajda pral „špinavé prádlo politických rivalů“. Šlo kupodivu o záležitosti, které i dnes zlobí naše občany: o korupci, úplatky, podvody...

Dalším zajímavým postřehem se stala skutečnost, že posluchači davově nevstupovali do Národní obce fašistické (dále NOF), což se poznalo ve volbách. Nicméně NOF založila tradici štvavé propagandy, na kterou navázala česká ultrapravice.

Česká sociálně myslící a cítící veřejnost se přeorientovala a vedle požadavků na uznání Sovětského svazu a za neutralitu, pořádá sbírky proti hladu. Dodnes se kapitalistické státy neomluvily, že svým počínáním zavinily hladovou katastrofu. Postihla několik milionů lidí. Ale zaměstnanci u firmy Bratři Machaňové v Pardubicích sebrali 257 korun, organizace KSČ v Proseči soustředila 848 korun, v Práchovicích 351, ve Vápenném Podolu dalších 398 a ve Vysokém Mýtě dokonce 1102 Kč. Rudý východ zaznamenal v říjnu 1920 částku 7 279, 60 Kč. Také na májových oslavách v letech 1921-1924 bylo vyžadováno uznání SSSR de jure, nejen de fakto.


V letech 1924-1929 se boj ze uznání SSSR pozměňoval za boj proti militarismu. Zejména z Itálie přicházely informace o tamním výbojném fašismu. Také polská veřejnost byla sycena válečnickou náladou. Přínosné byly od roku 1926 besedy s účastníkem pobytu v Rusku. Výrazně se to projevilo například v Holicích, kde přednášel i prof. Z. Nejedlý. A nejenom tam.

Díl III.

¨Čtyři nové příčiny

Ve vztahu k Sovětskému svazu socialistických republik (SSSR) v dalším politickém vývoji vznikly čtyři nové objektivní příčiny pro novou modifikaci vzájemných vztahů. Hned je můžeme vyjmenovat: čeští fašisté svým pučem v Židenicích se plně demaskovali. Zadruhé vznikla hospodářská krize a i čeští podnikatelé nahlíželi, že by prodej našeho zboží v SSSR pomohl řešit odbytové potíže. Mnozí příslušníci sociální demokracie a národních socialistů reálněji hodnotili sovětskou budoucnost a konečně uzavření spojenecké smlouvy ČSR a SSSR bylo další příčinou nového pohledu, zejména, když boj na obranu republiky zahnal pravicové síly a konzervativní aktivisty k obraně fašismu, jak ještě ukážeme.

Hospodářská krize by nebyla tak drastická, kdyby bylo možno vyhovět zájmu světské nabídky. Sověti se zajímali o spojovací techniku, dělostřelecký materiál, což okamžitě prověřovala čs. rozvědka; jen k objednávce bot z Holic nebyly připomínky. Ale z archivních zdrojů jsem nezjistil, zda byla objednávka realizována. Baťa se v té době orientoval na vývoz bot do fašistické Itálie, armádě, jako by tušil italsko-etiopský konflikt.

V lednu 1933 se odhalila Národní obec fašistická (NOF), pro kterou byla demokratická hesla jen frázemi. V noci 21. 1. 1933 skupina 65 mladých fašistů, předem zaplacených, pod vedením nadporučíka L. Kobsinka chtěla obsadit kasárna v Židenicích a zahájit puč, který by nastolil vládu silné ruky, což se české pravici podařilo legální cestou v době pomnichovské republiky. V pozadí stál R. Gajda. Zpravodajský důstojník z pardubické posádky upozorňoval délesloužícího poddůstojníka z Holic, aby nekonal žádné besedy a nikoho o Brně a Modřanech neinformoval. Současně prověřoval, zda není tajným členem NOF, případně rodící se Vlajky.

U čelných funkcionářů NOF v Litomyšli, Pardubicích a Chrudimi byly provedeny domovní prohlídky. Zjistilo se, že NOOF plánovala MUDr, P. Hušku za ministra zdravotnictví.

Pro protifašistický zápas měl mnohem větší význam uzavření česko-slovensko-sovětské spojenecké dohody v roce 1935. V Holicích, Vysokém Mýtě a v Hradci Králové se pohotově konala beseda o této důležité záležitosti.

Nicméně dodnes existují falešné představy a nepřenosnosti. Především se reakční publicisté snaží vysvětlit, že J. V. Stalin by smlouvu nesplnil, neboť podpořil tzv. francouzský požadavek, že Moskva pomůže, když tak učiní i Francie,

Zapomíná se, že i prezident E. Beneš byl pro francouzskou doložku a nemohl v roce 1935 vědět, jak se zachová Francie v roce 1938. Měl obavu, aby v případě sovětské moci nezaujaly další, převážně fašistické státy, negativní stanovisko i pro Prahu, kdyby k válce došlo. I Stalin by byl rád, aby v boji proti fašistům nezůstal sám. Zapomíná se však na interní zájem sovětského strategického myšlení. Od roku 1934 mělo Německo smlouvu s Polskem a s protisovětským a protičeským zaměřením. Což polský sanační režim využil proti nám v době mnichovské tragédie. Moskva měla zájem, aby polská militarismem prosycená vláda byla vojensky blokována na jihu, na hranicích československo-polských.

Polsko plánovalo pro útok na sovětskou Ukrajinu 54 divizí. Ale Hitler se nakonec rozhodl jinak, ani to nikdo nemohl předem vědět. Ještě po Mnichovu byla Moskva ochotna vzít záruky za čs. hranice, ale nebyl o to zájem ani v Berlíně, ani v Paříži, Londýně a ani u české pravice, vládnoucí druhé republice. Pro případ války v roce 1938 měla již sovětská strana připraveny a mobilizovány své divize na hranicích s Polskem, téměř v hodnotě předmnichovské čs. armády.

K historii fašismu

Díl IV..

Česká pravice podporuje fašismus

Politologové vědí, že kapitalismus vidí a hledá ve fašismu alternativu svého vývoje, když nezvládá politickou situaci. Bylo tomu tak i ve východních Čechách. Již jsme zjistili, že plné síly posluchačů na schůzích Národní obce fašistické na Pardubicku a Chrudimsku ještě neznamenají přestup k fašistům, případně, že by volil novou volební orientaci. I dnes je to pro nás varování, že tomu tak nemusí být.

Fašisté získali ještě v roce 1932 v Pardubicích 2 200 hlasů, dostali v roce 1938 jen 190 hlasů, to by byl debakl. Český lid nechtěl podporovat NOP. Česká pravice reagovala sice opožděně cestou sjednocování sil jejich nový organizovaný útvar, Národní sjednocení, si sice podrželo nějaké pozice, nicméně v kraji přišlo o 1 185 hlasů proti toku 1935, ve volbách získaly všeobecné hlasy strany stojící na pozicích obrany republiky, tedy i KSČ. I postavení nekomunistické veřejnosti bylo příznivé, v Přelouči studentský spolek Ladislav Quis daroval na obranu státu celé své spolkové mění 10 500 Kč. Dělníci Explosie darovali okamžitě 45 230 korun (20. 6. 1938), pardubičtí železničáři 4 659 Kč. V době, kdy se aktivoval lid k obraně republiky, se iniciativně projevila také vůle a zájem české pravice. Na to by se ani dnes nemělo zapomínat.

Národní sjednocení na své konferenci v Chrudimi 6. 2. 1938 žádalo ústy svého hlavního referenta: „Je nutno hledat přímá dorozumění s Berlínem.“ Informoval o tom časopis Východ 11. 2. 1938.

Také poslanec agrární strany Žilka se vyznamenal, když na adresu Hitlera poznamenal: „Dal národu cíle s národním cítěním shodné a německý národ se nebránil jeho diktatuře.“ Napsal východočeský republikán 11. 3. 1938. Pravicově orientovaní státní úředníci napsali instrukci, aby nebylo dovoleno zpívat protifašistické písně a nesměly se vysmívat A. Hitlerovi. Dne 11. dubna vyšel dokonce vládní pokyn č. 25161, v němž se pravilo: „Budiž trpěno, aby u příležitosti narozenin říšského vůdce Adolfa Hitlera, které připadají na den 20. dubna 1938 příslušníci na svých domech nebo u svých bytů vyvěsili říšskou vlajku, s podmínkou, že současně bude vyvěšena státní vlajka československá.“

Byla to nepředstavitelná oslava Hitlera a vyvolala podiv v celém světě, byl to vzor podlézavosti a budoucí kolaborace. Německé obce v pohraničí vypadaly 20. 4. jako součást německé říše.

A nejen to. Pravicově orientované ministerstvo vnitra povolilo neuvěřitelnou věc, dovolilo 17. května 1938 organizování sudetoněmecké ozbrojené formace Freiwiliger Schutzdienst. Ano, taková byla česká pravice, dodnes se vytahující svým zájmem o vlast a český lid. Nacista a henloeinovec Roland Bier ze Svitav rozšiřoval po celém kraji letáky s citovanými výroky francouzské pravice.

skola2 391 X

KH KV KSČM

OV v regionech

Doporučujeme

halo noviny logo

Reklama

logo komise mladeze

Go to top