Poválečné žně a odsun Němců

Božíkov chalupaPo sedmdesáti letech vzpomínám na první poválečné žně. Naše septima mladoboleslavského reálného gymnázia je prožila v osvobozeném pohraničí ve vesnici Götrdorf na Českolipsku. Přivítali nás tam jediní dva čeští národní správci. Vesninci přejmenovali na Svobodnou. Později se z ní stal Božíkov (dnes část Zákup).  Do jednotlivých usedlostí Němců nás rozvedli po dvojicích. S elánem jsme se pustili do práce. Po čase nás správci svolali, abychom v noci před odsunem hlídali, aby nedocházelo k ničení majetků, připravených pro české osídlence.

 

Kolem půlnoci jsme s kamarádem Feďou došli do statku na kraji vesnice u lesa. Celá rodina se připravovala na cestu – „Heim ins Reich“, jak volali henleinovci před zabráním našeho pohraničí. Chvíli jsme se rozhlíželi po světnici a nassávali vůni smažených řízků. Provázeli nás nenávistné pohledy. V tom nás upoutal šramot nad hlavou. Pak se otevřel poklop z půdy na konci dřevěných schodů. Na nich se objevily vysoké boty a rajtky dolů sestupujícího asi čtyřicátníka v košili. Zatrnulo v nás, jestli to není jeden z Wehrwolfů z okolních lesů.Rychle jsme odešli informovat národní správce. Oba se s námi vrátili se samopaly. Na dotaz, kde je onen podezřelý, nám sedlák odmítl odpovědět. Když jsme ráno sedláka uviděli na návsi před odsunem, s nenávistí v hlase si ulevil nadávkou o českých psech. Jeden ze správců to zaslechl a direktem na bradu ho srazil na kolena.

Jiných a tvrdších zásahů bylo jistě víc. Já však onoho nacistu za pár kapek krve nelituji. Je otřesné naopak to, jestli nějaký brněnský „takyčech“ označí brněnský odsun za „pochod smrti“. A parta brněnských konšelů z řad lidovců, zelených a hnutí
Žít Brno v čele s primátorem Petrem Vokřálem z ANO a projeví hlubokou lítost delegaci Sudetoněmeckého krajanského spolku v čele s Posseltem, která přišla 30. května 2015 na místo soustředění odsunutých Němců do klášterní zahrady na Mendelově
náměstí v Brně.

Je pravda, že tehdy řada odsunutých na cestě do Pohořelic zemřela telesným vyčerpáním nebo na úplavici, ale nikdo nebyl zastřelen, jak se často stávalo při skutečných pochodech smrti vězňům z nacistických koncentráků. Jednu z mnoha případů
německé krutosti si každoročně připomínáme například v Choustníkově Hradišti. Kdo komu se tedy má vlastně omlouvat?

Jaroslav Průšek

 

skola2 911 X

KH KV KSČM

OV v regionech

Doporučujeme

halo noviny logo

Reklama

logo komise mladeze

Go to top