Prelát Halík a jeho (ne)křesťanská rétorika

cirkevPřední novinářka a spisovatelka Renata Kalenská vedla na internetu rozhovor s Tomášem Halíkem, čestným držitelem americké ceny Kniha roku v oboru filozofie za titul Chci, abys byl. Dá se říci, že mu pokládala otázky, které šly opravdu na tělo, byly tedy předmětné a měl na ně odpovídat bez vytáček. Přesto se snažil mlžit, sdělovat věci nepatřičné a hlavně se kriticky a bezpříkladně vyjadřoval k osobě prezidenta republiky. Bez skrupulí navrhoval vyvětrat Hrad od nikotinu, kořalky a hulvátství.

Že prezident nazývá věci pravými jmény, má značný politický a ekonomický rozhled, je to polyglot s mimořádným espritem, dává určitou část svého platu na dobročinné účely a má mnoho dobrých charakterových vlastností, to zcela Halík pominul.
Nabízí se srovnání s V. Havlem, který ve vytahaném, umolousaném svetru se svou delegací v „ukradené revoluci“ při jednání OF s tehdejším předsedou vlády, dokázal se svými lidmi „vykouřit“ celou místnost (vzduch by se tam nechal krájet) a též alkohol tam tekl potokem. To byl prolog k jeho pozdější prezidentské inauguraci, kdy se producíroval s mimořádně krátkými kalhotami, na Hradě se potom pohyboval s ostatními na koloběžkách, gymnastka Čáslavská vzpomínala na mnohé společně vypité skleničky, máločemu z důležitých prezidentských povinností (a nejenom těch) rozuměl, jak připomíná v publikaci Viděno deseti Pavel Bratinka, no prostě imploze všeho, co se tehdy dělo.
Pochopitelně i jeho příklonnost k Plastic People, Sváťovi Karáskovi (farář - sic!), „básníkovi“ Magorovi, návštěva taky „kultury“ na trutnovském festivalu (konečně snad už mu bude odzvoněno), které ani zbla nerozuměl – vždyť nedokázal zazpívat ani českou hymnu! No, a nemohu zapomenout na setkávání disidentů (tam se děly věci) na Hrádečku. Podle Halíka to byl však prezident hodný úcty a obdivu. Bodejť by ne, vždyť monsignore Halík je nazýván havlistickým aktivistou.
Jsem ale otřesen z výroku předsedy Křesťanské akademie Halíka, když na otázku novinářky stran volby prezidenta odpovídá: „Kdyby snad Zeman  d ě l a l  p o d  s e b e, tak ho určitá část občanů bude volit." Tak praví vysokoškolský učitel, který se možná pasuje na nejsprávnějšího a nejspravedlivějšího člověka, který ale na FF UK brzy po revoluci zaváděl zvláštní postupy vůči některým kolegům. A také není daleko od jeho vulgárnosti, kterou přisuzuje jen a jen Zemanovi. Za co ten člověk voliče vůbec má?
Nyní opusťme rozhovor a přejděme k praktickému náboženství, jako takovému. Mé zkušenosti totiž nejsou příliš pozitivní. Představte si, že jsem také jako žák obecné školy ministroval v kostele. Byl jsem ale brzy z této funkce exkomunikován, neboť moje jméno nebylo Josef jako farářovo a ostatních ministrantů. Byl jsem ale rád, neboť mě z kadidla obvykle bolela hlava. Předmět náboženství jsme měli dokonce na měšťance a farář některé kluky, asi za zlobení, dokázal knokautovat (a pak se jim omlouval!).
I známý politik, spisovatel a scenárista Jan Procházka (otec Lenky Procházkové) jednou napsal: “Stal jsem se ateistou, protože jsem se s katechetou pouštěl do diskusí o zázracích. Měl jsem dráždivou nechuť k neměnným pravdám, což ho popuzovalo. Dával mně nejhorší známky, nakonec mě i fackoval. To už vůbec nebyla diskuse.“
O Pavlu Juráčkovi, filmovém režisérovi, scenáristovi a signatáři Charty 77 se traduje následující: Nový zákon byl pro něho snůškou legračních nesmyslů, propagandy a nelogičností. Kristus, pokud existoval, si prý v ničem nezadal s dogmatikem stalinské epochy.
A ještě posloužím výrokem R. Dawkinse, evolučním biologem, který říká: „Náboženství je virus mysli."
Když jsem se v roce 1964 stal sborovým zpěvákem, oblíbil jsem si známou, už tehdy patrně zlidovělou píseň "Blíž k Tobě, Bože můj", jež byla běžně zařazena ve sbornících písní duchovních. Ve sborech, kterými jsem prošel, jsme velice často zpívali v chrámech jak u nás, tak i v cizině, právě duchovní písně klasiků, což je evidentně jiná kategorie, kdy jsem byl opravdu naprosto spokojen, zpíval s patřičným entuziasmem, ale v mém případě bez příklonu k obsahu náboženského obřadu.
Takže, pane Halíku, posílám Vám názory lidí, jenž vůbec, ale vůbec nepodporují Vaši (ne)křesťanskou rétoriku. Opravdu velké štěstí, že jsme zatím sekulárním státem, ať děláte, co děláte.
Miloslav Samek

skola2 94 X

KH KV KSČM

OV v regionech

Doporučujeme

halo noviny logo

Reklama

logo komise mladeze

Go to top